* 5. listopadu 1920 v Holicích, † 18. února 1980 v Jilemnici
Divadelní, filmový a televizní herec a režisér. Hrál v pražském Větrníku, v Ostravě a v Plzni. Byl také ředitelem Divadla S. K. Neumanna v Praze. Má na svědomí na šedesát divadelních režií a sedmdesát filmových rolí, z filmů např. Žižkovská romance, Všichni dobří rodáci, Marečku, podejte mi pero!. Je nositelem titulu Zasloužilý umělec. Zemřel náhle při natáčení filmu v Krkonoších. V roce 2003 po něm byla pojmenována jedna z ulic v lokalitě Muška. Je čestným občanem města Holic.
Václav Lohniský se narodil 5. listopadu 1920 v Holicích. V roce 1946 absolvoval pražskou konzervatoř. Na svou režisérskou praxi se připravoval hereckou prací v divadle Větrník (1944–46) a v Divadle mladých pionýrů (1946–48). Poté již jako režisér působil v Ostravě a v Plzni. Režíroval mimo jiné i opery Bedřicha Smetany.
Těžiště jeho tvůrčí práce však spočívalo už od roku 1956 až do jeho smrti v Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Po zakladatelské etapě Jana Strejčka, který se souborem usiloval o lidové divadlo s náročnými aspekty, se natrvalo zapsal do dějin libeňské scény. Od roku 1956 byl její šéfrežisér a o dva roky později ředitel.
Václav Lohniský správně odhadl, jak sloučit zvláštní poslání této scény v průmyslové části Prahy s vysokou uměleckou náročností inscenací. Dokázal svůj program realizovat nejen v dramaturgii, ale také v inscenační praxi, zvláště po setkání s další významnou osobností, režisérem Jaroslavem Dudkem. V Libni tak vznikla řada inscenací, které sem připoutaly zájem divadelní Prahy (k nejzajímavějším patřily inscenace her A. Millera – Pohled z mostu, Aristokraté N. Pogodina, muzikál Jesse B. Semple se žení s písničkami Suchého a Šlitra, Cid s J. Štěpánkovou a E. Cupákem, Planchonova adaptace Dumasových Tří mušketýrů; Feydeauovo Ťululum, později slavná inscenace E. Albeeho Kdopak by se Kafky bál a mnoho dalších) Za jeho vedení se divadlo záměrně orientovalo na veselohry (připoutal ke scéně i dramatika Jiřího Dietla). V roce 1959 pohostinsky režíroval hru Člověk z půdy, první představení divadla Semafor.
Lohniský sám jako odchovanec avantgardního divadla Větrník hledal pro libeňský soubor nový inscenační model. Našel ho v osobité syntéze brechtovského epického herectví a domácí realistické tradice, jež za Lohniského vedení výrazně odlišovalo divadlo SKN od ostatních pražských divadel. Koncem 60. let vytvořil svou klíčovou inscenaci Sofoklovy tragedie Oidipús vladař.
Film poněkud jednostranně využíval jeho fyzický zjev pro menší záporné role. I záporným rolím ale dokázal vtisknout humorný obsah. Pouze ve slovenském filmu 322 (1969) vytvořil psychologicky náročnou hlavní roli.
Jednou si také zkusil filmovou režii a natočil komedii Panenství a kriminál (1968). Herecky exceloval například ve filmech Dařbuján a Padrhola (1959), Vyšší princip (1960), Všichni dobří rodáci (1968), Kladivo na čarodějnice (1969), Marečku, podejte mi pero! a další. Jako režisér byl často zván do Polska, kde uváděl především české hry.
Václav Lohniský zemřel na srdeční infarkt 18. února 1980 při natáčení filmu Krakonoš a lyžníci.
