Židé v Holicích

První zprávy o Židech v Holicích pocházejí z poloviny 18. století. Tehdy zde žila rodina Popperova v najatém domě čp. 39. V pozdější době počet židovských rodin narůstal a o sto let později žily v Holicích čtyři rodiny: Popperova, Kačerova, Adlerova a Fuchsova. Roku 1839 byla pro Holice a okolí založena samostatná matrika a současně vznikl izraelitský náboženský spolek. Dne 1. května 1895 se stal rabínem v Holicích Moritz Pick, který už od roku 1894 vyučoval na holických školách náboženství. V roce 1880 bylo v Holicích evidováno 86 Židů a v roce 1910 již 94 osob židovského náboženství.

Náboženská obec byla ustavena až roku 1896 přeměnou místního náboženského spolku a vyčleněním věřících z pardubické obce. Většina členů židovské obce žila v Holicích, Bělečku, Ostřetíně, Vysokém Chvojně, Chvojenci a Býšti. V letech 1900–1909 zastával úřad starosty spolku Josef Schulhof, po něm krátce ředitel továrny Vítězslav Glazer. Ten však roku 1911 pro neshody s místním rabínem odstoupil a funkci po něm převzal obchodník Jindřich Kačer. Počet členů obce roku 1905 dosáhl 149 a k roku 1910 klesl na 115. Pro holickou židovskou obec už bylo neúnosné vydržovat vlastního rabína, Moritz Pick se proto své funkce vzdal a od roku 1914 zde bohoslužby sloužil Adolf Nähnadl z Pardubic.

19. století

Asi v polovině 19. století byla v Holicích otevřena jednotřídní židovská škola pro 50 žáků, která byla nejdříve umístěna v nájmu v restauraci Na Špici čp. 179, a navštěvovali ji i děti křesťanů, později v čp. 20 U Slunce. Škola však v roce 1866 zanikla a děti byly převedeny do českých škol. Samostatná židovská obec byla zrušena v roce 1930 sloučením obcí v Pardubicích.

Zdejší židovské obci se nikdy nepodařilo vybudovat synagogu. Modlitebna však byla v roce 1868 v domě Josefa Schulhofa (hotel čp. 29) na náměstí, v roce 1909 v domě čp. 16 a ještě později v domě čp. 26 (v 60. letech zde byla první samoobslužná prodejna v Holicích).

Po I. světové válce pocítily Holice hospodářský útlum, Židé se stěhovali do rychleji se rozvíjejících měst a obcí a vývoj židovské populace zaznamenával klesající tendenci. Roku 1919 se k obci přihlásilo 114 osob, v roce 1924 bylo registrováno 88 příslušníků z Holic, roku 1930 již ani ne polovina. Z tohoto důvodu byla ve 30. letech holická samostatná obec přičleněna k náboženské obci v Pardubicích. Posledním starostou obce byl v roce 1932 zvolen továrník Otto Grünhut.

Někteří příslušníci židovské obce se věnovali výrobě obuvi, která v Holicích patřila mezi nejvýznamnější výrobní odvětví. Největší a nejznámější byla od roku 1873 vídeňská firma Hermann Hirsch. Výrobě obuvi se dále věnoval Adolf Kačer a později i Adolf Haas.

Když v roce 1941 museli Židé opustit školu. Rodiče Hany Neumannové (Irena a Arnold) se rozhodli, že žádné z židovských dětí v Holicích nebude sedět doma, a proto založili tzv. vyučovací kroužek. Vystěhovali z kuchyně nábytek, otec sehnal školní lavice a tabuli. Tak vznikla malá škola v bytě Neumannů, i když platily zákazy shromažďování. Do školy chodilo asi deset žáků. Pan Neumann dokonce vyhotovil každému vysvědčení.

Před odsunem všech Židů do Terezína museli muži z Holic chodit na nucené práce do lesa, kde zpevňovali lesní cestu a ve svahu budovali odvodnění. Cesta vede od hráze rybníka Blažek až k silnici Borohrádek – Vysoké Chvojno. Dnes se jedná o část turistické stezky Viselce č. 4265 vedoucí od Kulturního domu města Holic. Na jednom z rozcestí, u turistické značky U Chvojeneckého parku 303 se nachází v kamenné zídce betonový kvádr s letopočtem 1943. Cestě se podle tradice říká Židovka.

Oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze eviduje 119 obětí, jejichž posledním bydlištěm byly Holice. Jména většiny holických Židů, kteří zemřeli v nacistických plynových komorách a vyhlazovacích táborech, jsou zaznamenána na židovském hřbitově v Pardubicích, na památníku, který byl odhalen 5. září 1948.

Dne 14. července 1945 Místní národní výbor v Holicích vydal dle Nařízení ministerstva ochrany práce a sociální péče vyhlášku Soupis obětí německého teroru. Přihlásit se mohli ti, kteří byli z politických nebo národních důvodů v koncentračních táborech, pozůstalí po osobách, které zahynuly v koncentračních táborech, oběti branného odboje, které utrpěly poškození na zdraví (jako příslušníci čs. zahraničního vojska, jako partyzáni, jako bojovníci při povstání českého lidu, pozůstalí po padlých).

Současnost

Dne 8. prosince 2009 se v galerii Kulturního domu města Holic konal křest knihy Hrst vzpomínek... židovské rodiny z Holicka od autorek Hany Faltysové a Lenky Šindelářové. Mezi hosty byl starosta města Ladislav Effenberk, herec a režisér Jan Kačer a Libuše Straková, která vzpomenula na své spolužáky z židovských rodin.

Dne 16. května 2018 v 17 hodin se v Kulturním domě města Holic konal křest knihy Hany Sternlichtové Svobodná, volná, kterého se osobně zúčastnila spolu se svojí dcerou Irit. Knihu křtil Jan Kačer, jenž je zároveň autorčiným bratrancem.

Významné židovské osobnosti

Hana Sternlicht Neumannová

* 10. února 1930 v Praze

Žila a školu vychodila v Holicích, kde měli rodiče papírnictví. Dne 6. prosince 1942 odjeli do Pardubic, Hana s transportním číslem Cg 273 do Bohušovic a dále pěšky do Terezína. Dne 4. října 1944 odjela s transportem spolu s 1 500 ženami, kterých přežilo jen 128, na Východ. Následně zakotvily v Osvětimi – Březinka a poté v Birkenau – Březinka. Dále odjela do Freibergu v Sasku, kde pracovala v továrně na letadla. V noci 13. dubna 1945 nastoupili všichni do vagonů a odjeli, a 29. dubna dorazili do Mauthausenu. 5. května všichni, kteří mohli, vítali americké vojáky, kteří je osvobodili. Haně bylo 15 let a vážila 29 kg. Dne 19. května pokračovala autobusem do Českých Budějovic, Prahy a konečně do Holic. Z rodiny přežila jediná. V 19 letech se rozhodla opustit Československo a odjela do Izraele, kde žije dodnes.

Dne 14. dubna 2019 jí starosta města Ondřej Výborný předal v prostorách Valdštejnských zahrad u Senátu České republiky Čestné občanství města Holic. Předání bylo vyvrcholením akce Pochod proti antisemitismu za účasti předsedy Senátu Jaroslava Kubery a velvyslance státu Izrael Daniela Merona. Hana Sternlichtová byla hlavním hostem. Scénické čtení z její knihy Svobodná, volná v režii Jana Kačera přednesli Jan Potměšil a Adéla Kačerová. Celého odpoledne se též zúčastnila Libuše Straková a místostarosta Holic Petr Kačer.

Eva Pytelová Beerová

* 6. listopadu 1925 v Holešově, † 17. června 2017 v Holicích

Narodila se do rodiny majitele továrny na prádlo. Otec jí zemřel v necelých deseti letech. Během války prošla koncentračními tábory v Terezíně, Osvětimi, Christianstadtu a Bergen-Belsenu, jako jediné z rodiny se jí podařilo přežít. Matka zemřela v koncentračním táboře a sestra Erika krátce po válce. Přežila i pochod smrti. Po prodělaném tyfu a rekonvalescenci se vrátila do Holešova, kde se později setkala se svou terezínskou láskou Jiřím Schulzem. Dva roky žili v Brně, Jiří se pak nevrátil po únoru 1948 ze stipendia v USA (úspěšný fyzik). Eva se rozhodla zůstat v Československu a později se provdala za Miloše Pytelu. Žili v Holicích, narodili se jim dva synové, z nichž jeden emigroval do Kanady. Zemřela 17. června 2017 v Holicích. Týden po smrti si měla převzít Cenu města Holic, která jí byla udělena in memoriam. Část svého života se věnovala besedování a osvětě.

Evžen Freud

* 1. října 1909 v Holicích, † 2. července 1942 v Pardubicích

Bývalý holický továrník byl popraven v Pardubicích na Zámečku jako oběť heydrichiády.

Prof. PhDr. JUDr. Eric Stein

* 8. července 1913 v Holicích, † 28. července 2011 v Ann Arbor, Michigan, USA

Narodil se do rodiny majitele továrny na obuvi. Navštěvoval gymnázia v Hradci Králové a Praze a v roce 1937 získal na Právnické fakultě Karlovy Univerzity titul doktora práv. Poté sloužil v československé armádě a v roce 1939 se mu podařilo dostat do USA. V roce 1942 získal titul doktora práv i na Michiganské univerzitě v Ann Arbor. V letech 1943–1946 sloužil v americké armádě, kde působil jako člen právní subkomise Spojenecké komise pro Itálii. Za tuto činnost byl vyznamenán Bronzovou hvězdou, Řádem Italské koruny a Italským válečným křížem. Po odchodu z armády vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí USA, působil jako poradce delegace USA na Valném shromáždění OSN, stálých zástupců USA v radě bezpečnosti, při Mezinárodním soudním dvoru a v rámci mezinárodních jednání o atomové energii. I po odchodu z ministerstva působil jako člen skupiny poradců ministerstva při úřadu pro evropské záležitosti a byl také konzultantem zástupce USA na jednáních o obchodu. V roce 1956 se stal profesorem mezinárodního práva a mezinárodních organizací na University of Michigan. Zde působil jako vysokoškolský učitel ve funkci ředitele pracoviště pro mezinárodní studia až do odchodu do důchodu v roce 1983. Přednášel na univerzitách po celém světě a za svou práci získal řadu ocenění a čestných doktorátů.

V USA zavedl profesor Stein výuku a studium práva Evropských společenství a napsal řadu knih a článků o problematice mezinárodního srovnávacího práva. Byl členem řady redakčních rad odborných časopisů. V letech 1990–1993 byl členem mezinárodní skupiny přizvané českými a slovenskými právníky ke konzultacím o státoprávních otázkách.

V roce 2001 obdržel čestné občanství města (2001) a 28. října téhož roku převzal z rukou prezidenta České republiky Václava Havla Medaili za zásluhy.